Několik nálezů památek v okolí karlického hřbitova a jeho okolí, které jsou uloženy v depositáři dobřichovické školy svědčí o osídlení tohoto místa již v době kamenné. Jsou to především: zlomek provrtané sekyrky, kostěná jehla a různé nádoby a střepy asi z doby 2 000 let před Kristem. Častější jsou nálezy z doby bronzové. Její první údobí, kultura únětická (asi 1300 – 800 let př.Kr.) je zde zastoupena nálezy únětických hrobů. Nálezy z druhého období doby bronzové , z kultury lužické a mladší kultury knovízské, jsou pak zastoupeny hlavně nálezy z okolí dnešních Dobřichovic.
Několik lužických hrobů bylo nalezeno i v okolí Hlásné Třebáně, ale pro Karlík jsou nejdůležitější nálezy asi třiceti lužických hrobů v tzv. „Pískovnách“ mezi Lety a Karlíkem.
Ze starší doby římské pochází nález tří železných klíčů na bronzovém řetízku.
Podle pověsti s v těchto místech před staletími usadil rod Dobřichův, podle něhož byla osada zprvu zvána „Dobřichovo“. Sídlem Dobřichovým byl hrádek na ostrohu nad dnešním Karlíkem a tvrz u Berounky střežící brod přes řeku. Za časů Boleslava II. přijal i rod Dobřichův křesťanství a z piety ke starému sídlu byla v Karlíku vystavěna románská rotunda zasvěcená sv.Martin, která nyní tvoří presbyterium současného kostela. Původ této rotundy kladou znalci na počátek 12.století. Kolem kaple pak vznikl i křesťanský hřbitov.
Když Boleslav II. založil na sklonku svého života benediktinský klášter sv. Jana Křtitele na soutoku Vltavy a Sázavy (dnešní ostrov sv. Kiliána v Davli) daroval tomuto klášteru osadu Karlík s kaplí a desátky lidí tam usedlých. Benediktýni věnovali místu velkou péči. U Berounky založili na místě staré tvrze velký dvorec s tvrzí, která střežila důležitý brod přes Berounku a z nějž vznikla osada a pozdější obec a městys Dobřichovice. Mniši mýtili lesy, vysoušeli místní močály a měnili je v role. Růstem Dobřichovic upadal význam Karlíka a těžiště osídlení bylo postupně přeneseno na území dnešních Dobřichovic.
Roku 1235 byl v Čechách založen dcerou Přemysla Otakara I. , sv. Anežkou nový špitál nedaleko Juditina kamenného (dnes Karlova ) mostu a pro jeho vedení Anežka povolala do Čech zvláštní špitální bratrstvo nosící na rouchu červený kříž. V roce 1238 byli Křižovníci uznáni řádem řídícím se řeholí sv. Augustina a v roce 1256 přijali na památku prvního svého velmistra Albrechta ze Šternberka , podle jeho rodinného erbu, ke kříži i hvězdu a začali se nazývat řádem křižovníků s červenou hvězdou. Tomuto řádu pak v roce 1253 věnovala matka sv. Anežky , královna Konstancie,na dceřinu přímluvu statky v Dobřichovicích včetně Karlíka. Listiny v archivech dokládají, že Dobřichovice sice se dostaly Křižovníkům, ale dvůr patřil i nadále klášteru ostrovskému (v Davli). Křižovníci platili klášteru z něho každoročně, na den sv. Martina, desátky ve výši dvou hřiven stříbra pražské váhy. V roce 1282 se pak klášter za dvacet hřiven stříbra veškerého práva na dvorec vzdal a Dobřichovice i Karlík se staly výlučným vlastnictvím Křižovníků.
Jakmile Křižovníci se uvázali v držení Dobřichovic, věnovali velkou pozornost i chrámu sv.Martina v Karlíku, který rozšířili a nově přistavěnou část zasvětili sv.Prokopu. Zároveň zvelebovali i lesní a polní hospodářství. K jejich panství patřil tehdy i kus lesa u hradu Tetína, zvaný Roblín. Ten pro velkou vzdálenost nemohli dobře obstarávati , a tak jej směnili dobrovolným freymarkem s majitelem hradu Tetína a notářem království českého Štěpánem za les blíže kostela karlického, který se jmenoval Morsina a měl 6 lánů. S tímto lesem připadl řádu i potok (dnes zvaný Karlický) a jeho břehy. Směnu stvrdil král Jan Lucemburský listinou z r. 1338. „ Potvrzujeme směnu jednoho háje, řečeného Roblín a háje řečeného Morsina kolem kostela ležícího, který notář Štěpán jako léno drží s Oldřichem, velikým mistrem a jeho konventem“. V této listině již byl uveden karlický kostel jako kostel sv. Martina a sv. Prokopa.
Velký význam pro Karlík mělo období vlády Karla IV. V té době byl Karlický hrad (podle známých rozměrů zachovaných stop valů a zbytků spíše hrádek ) významnou součástí systému bránícího Karlštejn. Plnil nejen funkci hlásky, ale též ochrany cesty z Prahy přes Vonoklasy na Mořinu a Karlštejn a podle pověsti byl i občasným útočištěm manželek Karla IV. při jejich návštěvách v tomto kraji. Z této doby se datuje i zakládání vinic v oblasti Karlíka, z nichž se dodnes dochovaly jen názvy „Viničná alej“ „ Pod vinicí „ a „Krásná stráň“.
V období husitských válek byl karlický hrádek během obléhání Karlštejna Husity značně poškozen a z této zkázy se už nevzpamatoval. V době třicetileté války už byl pustý a místní obyvatelé si kámen z jeho zdí postupně rozebírali na své stavby a zbytek se rozpadal. Dnes najdeme na ostrohu nad Karlickým údolím jen stopy po příkopech a valech.
Po další čas středověku jsou zprávy o Karlíku jen velmi sporé, mimo kostela , který je posuzován jako kostel dobřichovický , se občas objevují jen zprávy o mlýně na Karlickém potoce a hřbitově. Po několik staletí byl Karlík součástí Dobřichovic a rozvíjel se v jejich rámci , především jako bydliště lidí dojíždějících za prací do Prahy nebo Berouna. Jen malý počet obyvatel se zabýval zemědělství nebo pracoval v místních lomech. Po první světové válce, zvláště pak v letech třicátých se stává Karlík i významnou oblastí rekreační a v něm i jeho okolí vyrůstá řada rekreačních domků a především chat a chatových osad. Jejich hlavním centrem je Karlické údolí (Studená, Spálený mlýn atd.) V místě až do konce II. světové války pracují na potoce dva mlýny a občanům i rekreantům sloužily dvě restaurace a obchod. V šedesátých letech byla restaurace v Dolním mlýně (u Veselíků) zavřena a druhá (u Šetinů) přestavěna na hotel a školící středisko Domu vědy a techniky v Praze, z něhož je po roce 1990 zřízen hotel a po roce 2000 výcvikové středisko bezpečnostní agentury Group 4.
Hybnou kulturní a společenskou silou byl od konce XIX. století v Karlíku místní Sbor dobrovolných hasičů. Ten sdružoval nejen většinu občanů, ale staral se i o kulturní a společenský život. Právě dobrovolní hasiči a jejich organizace byli základem hnutí za vytvoření samostatné obce v Karlíku, což se po petiční akci v roce 1991, v níž se 95% občanů vyjádřilo pro samostatnost Karlíka, podařilo.
Jak bylo již řečeno prvním kostelem křesťanským byl v Karlíku románská rotunda sv.Martina založená za času Přemysla Otakara I, pravděpodobně koncem 12. století. Některé prameny uvádějí rok 1180, ale není to doloženo , stejně jako zprávy, že kaple zde existovala u Dobřichova hradu již ve století XI.
V roce 1767 dochází k podstatnému rozšíření karlického kostela ve stylu barokním. Byl rozšířen o věž související s rotundou a spolutvořící chrámovou loď. Okna měl copovitá, věž nízkou, cibulovitou, pokrytou prejzy. Na kazatelnu se vystupovalo ze sakristie po cihlových schůdcích. Oltář byl ve výklenku, takže se kolem něj nemohlo chodit. Obraz oltářní představoval sv. Martina na koni. Nahoře byl obraz sv. Prokopa jako opata a kus sázavské krajiny. Sochy byly ze dřeva . Byla to především dřevořezba archanděla Michaela ubíjejícího ďábla a dále pak sv. Rafael s Tobiášem. Tam kde nyní stojí kazatelna, byl oltářík sv. Floriána, jehož obraz je dnes v sakristii. Chór spočíval na jednom klenutí .
Ani to však brzy množství lidu v Dobřichovicích a Karlíku nestačilo a tak si velmistr řádu Křižovníků Antonín Jakub Suchánek vymohl povolení na další rozšíření. Nově přistavěná loď byla barokní, s třemi ozdobnými okny. Kostel dostal nové varhany, nový oltář, ornáty i prádlo. Oltář namaloval pražský malíř Vojtěch Kandler.
Další větší opravy karlického kostela byly prováděny v letech 1807 – 1810. Oltář byl přemalován pražským malířem Schlachterem, který vymaloval i strop na němž zobrazil nebeskou hudbu.
Roku 1834 byl kostel znovu zevně i vnitřně opraven a roku 1889 od základů přestavěn. Loď chrámová byla přebudována , místo cibulovité věže postavena štíhlá, jehlancovitá a znovu byl důkladně opraven vnitřek. Vítězný oblouk byl o metr zvýšen. Podle pamětní knihy faráře Františka Stolovského byl nyní kostel o dva metry vyšší.
Nynější oltář dodal P.Bušek ze Sichrova. Oltářní obraz je dílem ak.malíře Heřmana a představuje sv. Martina. Na vítězném oblouku jsou sv. Ludmila, sv. Prokop, sv. Václav a sv. Anežka Česká. Kazatelna je ve slohu pseudorománském a na ní obrazy sv. evangelistů. Plány na přestavbu navrhl ing. Krch a stavbu provedl stav. Kundl z Prahy. Kostel byl pak v r. 1889 slavnostně vysvěcen kanovníkem Mickou z Vyšehradu. Na kůru zpívali členové sboru Národního divadla a na varhany hrál prof. Klička.
Další opravy čekaly kostel v r. 1926. Tehdy dal velmistr Křižovníků kostel zevně i vnitřně opravit, spravit i poškozenou zeď hřbitovní a v r. 1927 byl kostel opatřen novými hromosvody.
Záduší, neboli majetek, karlického kostela nebylo nikdy příliš velké. Například zápis o inventáři z r. 1617 obsahuje tyto věci: 1 oltář velký, na něm obrazové P.Marie a sv. Prokopa a sv.Martina ze dříví vyřezávaní, 1 obraz malý s tabulí korunování P.Marie, starý obraz sv. Prokopa ze dřeva, dva krucifixy a jedno „resurrexi“ s korouhvičkou. Dvě tabule s obrazovým malováním. Z nádob posvátných: 1 monstrance mosazná, kadidelnice mosazná, dvě „pacem“ beránek Boží pod sklem krumplovaný. Kalich: 1 velký stříbrný, pozlacený a na něm kříž a hvězda, druhý kalich stříbrný, v prostředku pozlacený, 2 cínové konvičky, 1 láhev cínová na víno k službám božím. Na velkém oltáři 4 svícny mosazné, na malém 3 mosazné svícny, cínová nádobka na svátosti, 2 kotlíčky měděné, jeden pro křtitelnici, druhý pro svěcenou vodu. Na věži: 4 zvony a 2 malé pro oltář. Missál jeden pražský, tisknutý, druhý missál psaný (není celý), agenda nová pražská tisknutá, druhá malá stará psaná, troje knihy potrhané staré, kancionál český, 4 ornáty v liturgických barvách a potřebné prádlo. 2 korouhvičky, na jedné straně vymalován sv. Pavel a sv.Kateřina, na druhé straně Kristus Pán a P.Maria. Holí na rozsvěcování svíček asi 20. Vosku asi 40 liber , není převařený. 2 truhly zádušní.
Okolo kostela, jak se potok dělí vedle mlejna karlického, je k tomu záduší polí nebo dědin 8 kusů. Na všechny pole padne semene 30 strychů. K tomu jedna louka, z níž se každoročně platí kopa míš. Také všechno stromoví se strany kostela patří k záduší.
Podle pozdějšího zápisu měla zádušní pole následující výměru:
Dohromady obnášela výměre těchto pozemků 47 strychů, 2 věrtele dle osevu. Zahrada: vedle pole 180 sáhů, vedle cihelny 98 sáhů, u potoka 104 sáhy.
V roce 1915 byl stav majetku 16 ha, 0,5 a 18m/2.
V roce 1924 byl stav majetku 13 ha 0,9 a 34m/2.
V matrikách je nejstarší dochovaná matrika křestní, založená 1678 Janem Františkem Ryvolou. Z matrik oddacích pak se zachovala nejstarší z roku 1678.
Již v době bronzové bylo zde pohřebiště a popelnicové pole. Od 12. století kolem rotundy sv.Martina pak hřbitov křesťanský. Ten byl ve třicetileté válce Švédy několikrát zpustošen a zůstala jen pobořená hřbitovní zeď. Po skončení války byl hřbitov postupně obnovován a upravován.
Nejstarší zachované hroby jsou většinou u jižní zdi staré části hřbitova. Asi uprostřed uvedené zdi je náhrobní deska ze sliveneckého mramoru na paměť zemřelého správce Augustina Svobody z křižovnického velkostatku v Dobřichovicích z roku 1792. Z pomníčků je zachován jeden poškozený. Je tesán z kamene. Asi 70 – 80 cm vysoký komolý hranol s nápisem „Anno 1759 – Dne 22 SEP – TEMBR USNUL – W PANU FRANTISSEK STRASSIRIBKA V STÁŘÍ 77 LET“.
Mimo Karlíka slouží hřbitov i poslednímu odpočinku obyvatel z okolích obcí Dobřichovic, Letů a Vonoklas.
V roce 1934 byl hřbitov kompletně opraven a rozšířen o novou část. V současné době už zase nestačí a je připravováno jeho další rozšíření o urnový háj a rozptylovou loučku.
Lomy a rýžování zlata v Karlíce a Dobřichovicích
Asi po válce třicetileté byly otevřeny blíže Karlíka lomy v pásmu lochkovských vápenců..
Zmiňuje se o nich i Balbín. Poznamenává, že u Dobřichovic v oblasti Karlíka se láme černý mramor, prostoupený žilami zlaté barvy, což oku lahodí… Tento mramor ukázal Balbínovi pražský arcibiskup Jan Bedřich. Mramor se zde dobýval až do poloviny XIX. století.
V druhé polovině XVIII. Století byly v Karlíce vyráběny mramorové dlaždice, pomníky, desky a ozdobné stolky. Kamenické práce byly z Karlíka vyváženy do Itálie, Německa, Francie a Anglie.
V roce 1927 byl pod Chlumem u Karlíka otevřen křemencový lom, v němž byl lámán kámen především na stavbu obytných domků.
V části Dobřichovic, na pravém břehu Berounky, kde se říká „Brunšov“ měly být ve středověku doly na zlato. Balbín ve svých spisech poznamenává : „Dobřichovice, kudy jde cesta z Prahy do Berouna, dle udání bratří špitálských (Křižovníků) měly bohaté doly na zlato…“ Pravdou je, že dodnes lze vidět od Brunšova k Černolicím haldy kamene vedle dolíků a jam svědčící o dávné hornické činnosti. Tam se kdysi rýžovalo zlato. Bylo to zlato z dolních náplavů Berounky, které se dostalo na povrch denudací půdy. Jméno Brunšov prý vzniklo ze jména zlatokopa Brauna, který si zde zakoupil statek a podle rýžoviště „Seifen“ zkomolením do češtiny.
V současné době je těžba kamene soustředěna do lomu na Holém vrchu na konci Karlického údolí, který ale leží už v katastru obce Mořina a na území okresu Beroun.